„Jmenuje se Anča, ale je to kluk !“
Těmito slovy zahájila Zdena Brixová, aktivizační pracovnice Domova pokojného stáří v Libošovicích, povídání o morčeti domácím. Samozřejmě kluk Anča nechyběl v rukách ….
Ve středu 18. listopadu se uskutečnilo tradiční posezení u kávy s aktivizační pracovnicí Domova. Tentokrát se sešlo 8 uživatelů a popovídali si o morčeti domácím.
Morče domácí je domestikovaná forma jihoamerického hlodavce morčete divokého. V současnosti patří mezi oblíbené domácí mazlíčky. Morčata většinou nekoušou, a proto jsou vhodná i pro děti. Morče domácí (Cavia aperea porcellus) pochází z divokého morčete (Cavia aperea). Již dávno předtím, než dobyli Jižní Ameriku Španělé, chovali morčata pro maso a kožešinu například Inkové v oblasti dnešního Peru a Chile. Často se chovala také jako mazlíčci pro děti.
Morčata se používala také jako obětní zvířata, dokonce kněží z jejích vnitřností věštili budoucnost. Morčata byla dovezena do Evropy kolem 16. století a jako domácí mazlíčci se začala chovat na počátku 18. století, a to hlavně v Anglii. Zpočátku si je ale mohli dovolit jen bohatí lidé. V Anglii byly také v 19. století pořádány i první morčecí výstavy. Po druhé světové válce přišla vlna obliby morčat, která trvá dodnes.
„Nejdřív jsme si mysleli, že morčátko je holka, a tak dostala jméno Anča. Až později jsme zjistili, že máme kluka. Jméno ale zůstalo, a tak máme kluka Anču“, smála se Lucie Turynová, vedoucí DPS a majitelka morčete. Anču mají Turynovi doma už 6 let a je to mazlíček rodiny. „Nekouše, neškrábe, je strašně hodný“, doplnila paní Turynová.
…. o tom, že je Anča hodný, jsme se přesvědčili i my. Každý si rád Anču pohladil a všichni jsme litovali, že tady s námi nezůstane.
